Obrana práv a právo na nápravu ¹kod

Smìrnice jasnì stanoví, ¾e ka¾dý, kdo se stane obìtí diskriminace nebo kdo se domnívá, ¾e se mu dostalo nespravedlivého zacházení kvùli jeho osobním charakteristikám, by mìl mít odpovídající prostøedky právní ochrany a efektivní právo na nápravu ¹kod (tj. mìl by být schopen dosáhnout nápravy vìcí). Je ponecháno na vládì ka¾dé zemì, aby rozhodla, zda-li se tak stane soudními postupy - tj. prostøednictvím trestnìprávní èi obèanskoprávní spravedlnosti - nebo administrativními prostøedky, napøíklad tribunály. Vlády se rovnì¾ mohou rozhodnout podporovat smírèí proces a vytvoøit systém pro dobrovolné øe¹ení pøípadù nespravedlivého zacházení diskusí namísto právní cestou.

Smìrnice uvaluje na vlády závazek zajistit, aby lidé pøedkládající stí¾nosti na nespravedlivé zacházení mìli právo na podporu a zastoupení ze strany svých odborových svazù nebo prostøednictvím specializovaných sdru¾ení a organizací. Souèasnì musí zajistit, ¾e sankce, které se pou¾ijí v pøípadech, kdy do¹lo diskriminaci, budou efektivní, úmìrné a odradí od opakování diskriminace.� Jiným slovy postihy za diskriminaci by mìly být v urèitém vztahu vùèi spáchané ¹kodì a mìly by pùsobit jako odstra¹ující prostøedek proti chování tohoto druhu.

Pro dal¹í posílení ochrany musí vlády zavést legislativu, podle ní¾ bude dùkazní bøemeno v obèanskoprávních pøípadech, tj. nepùjde o trestní obvinìní, sdíleno mezi osobu vzná¹ející stí¾nost na nespravedlivé zacházení a osobu, proti ní¾ se stí¾nost vzná¹í. To znamená, ¾e odpovìdnost za pøedlo¾ení èi nepøedlo¾ení dùkazù v daném pøípadì se dìlí mezi obì strany. Osoba pøedná¹ející stí¾nost musí první ukázat, ¾e skuteènosti odpovídají diskriminaci, ke které do¹lo (¾e je tu evidentní dùkaz o diskriminaci) a ¾e je tu proto pøípad, který se musí øe¹it. Osoba obvinìná z diskriminace poté musí prokázat, ¾e nejednala nespravedlivì a ¾e existoval legitimní dùvod k tomu, co udìlala. Dùkazní bøemeno je proto na obvinìném, aby pøesvìdèil soud nebo tribunál, ¾e se neprovinil diskriminaèním chováním. Neoèekává se, ¾e by osoba stì¾ující si na diskriminaci o tom pøedlo¾ila pøesvìdèivý dùkaz, co¾ je nìco, èeho¾ pravdìpodobnì nebude schopna.

Vlády mají za povinnost, aby dále zajistily, ¾e lidé stì¾ující si na diskriminaci budou pøimìøenì chránìní pøed pronásledováním èi odvetou, která, pokud by nebyla pod kontrolou, by mohla zhor¹it uplatòování jejich práv na rovnoprávné zacházení. To se rovnì¾ vztahuje na svìdky v pøípadech diskriminace, kterým se musí dostat stejné ochrany pøed pronásledováním, aby byli povzbuzeni svìdèit. Vlády proto musí zavést opatøení, která odradí osoby obvinìné z diskriminace, aby takovýmto zpùsobem jednaly. Tato opatøení, zejména musí chránit zamìstnance pøed mo¾ným propu¹tìním, pokud podají stí¾nosti nebo podniknou právní kroky proti svým zamìstnavatelùm nebo pokud svìdèí v pøípadech nespravedlivého zacházení.